Přejít na obsah
Portál pro Vaše úspěšné podnikání v SRN
+420 296 348 207 Václavské náměstí 66, 110 00 Praha 1
Portál pro Vaše úspěšné podnikání v SRN
+420 296 348 207 Václavské náměstí 66, 110 00 Praha 1

Co může být po volbách jinak ?

Úskalí velké koalice

Předsedkyně nejsilnější opoziční strany CDU a s velkou pravděpodobností příští německá kancléřka Angela Merkelová slyší výraz „velká koalice“ velmi nerada. Společnou vládu s největší stranou z opačného břehu, vládní sociální demokracií SPD, příkře odmítá. „Velká koalice nebude,“ uvedla kategoricky v půli minulého měsíce pro deník Die Welt.

Jenže vývoj by mohl být i takový, připomíná britský týdeník The Economist, že velká koalice, jakkoli nežádoucí, se může stát pro CDU a její sestru CSU nutností.

Nový politický subjekt, spojení Levicové strany (bývalá PDS) a Volební alternativy pro práci a sociální spravedlnost (WASG), si totiž vede v předvolebních preferencích nadmíru dobře. Na federální úrovni se dostal na 12 %, což je téměř tolik, kolik mají dohromady tradiční strany Zelených a liberálů FDP (Ekonom číslo 30/2005). V bývalé NDR je už jasně vedoucí politickou silou (33 %).

Tato čísla napovídají, konstatuje Economist, že PDS/WASG už teď „krade“ SPD na západě a CDU na východě potřebné hlasy. Té CDU, která si hodně slibuje od faktu, že právě odtud pochází její šéfka Merkelová a chce tam vést speciální kampaň, která má voličům tuto okolnost připomenout.

Možný důsledek? Pokud si PDS/WASG povede stejně dobře ve volbách jako v průzkumech, může se stát, že CDU/CSU a jejich zvažovaný partner, FDP, nebudou mít ve Spolkovém sněmu nadpoloviční většinu. Pokud by se předčasné volby do dolní parlamentní komory konaly minulou neděli, skončili by oba potenciální partneři pod 50procentní hranicí už nyní (viz grafy).

Za takové situace by křesťanští demokraté museli nejspíš hodit liberály přes palubu a přibrat na ni demokraty sociální. Zkušenosti s touto formou vládnutí však ukazují, podotýká Economist, že by to nebyl nutně „všelék“.

ROZPAČITÁ PREMIÉRA. Velké koalice byly a jsou v Německu poměrně časté na zemské úrovni. V hlavním městě byla u moci sestava CDU a SPD od pádu Zdi až do roku 2001, skončenou kapitolou jsou stejné pokusy v Bádensku-Württembersku, Dolním Sasku, Meklenbursku-Předním Pomořansku a Durynsku. V současnosti vládnou obě velké strany v Braniborsku, Brémách, Sasku a Šlesvicku-Holštýnsku.

Nicméně na federální úrovni se vytvořila velká koalice pouze jednou, v letech 1966-1969. S vůdcem CDU Kurtem Georgem Kiesingerem coby kancléřem a lídrem SPD Willy Brandtem jako ministrem zahraničí. Jejich vládě se povedlo vytáhnout zemi z hospodářské krize, splatit státní dluhy a srazit nezaměstnanost. Ale sporné „nouzové“ zákony na podporu ekonomické stability a růstu a o nových zásadách veřejného finančního hospodaření rozladily zejména německou mládež natolik, že začala slyšet na recepty extremistických nebo malých stran mimo hlavní spektrum. Výrazně posílila teroristická Frakce Rudé armády; neonacistická NPD dosáhla v roce 1969 historicky vůbec nejlepšího výsledku těsně pod pětiprocentní hranicí pro vstup do Spolkového sněmu.

Podstatně přijatelnějším produktem té doby byli ochránci životního prostředí, kteří se později etablovali ve stranu Zelených, připomíná Economist.

OKO ZA OKO. Případná druhá spolková „velká garnitura“ by asi nevlila krev do žil teroristům. Měla by však, předpovídá Economist, sklon k přijímání těžkopádných kompromisů v přijímání nezbytných ekonomických reforem. Poražená SPD, nejspíš pod vedením současného předsedy Franze Münteferinga, má pořád v živé paměti, že jí CDU zablokovala v minulých letech v horní parlamentní komoře, ve Spolkové radě, většinu z plánů vlády SPD a Zelených.

PDS/WASG by si za této situace nemohla přát nic lepšího než tvrdě ostřelovat spolkový kabinet, čímž by si jen upevňovala pozici třetí rozhodující politické síly v Německu.

Omládnout by v opozici mohli Zelení, prohrou by bylo spojenectví CDU a SPD pro liberály z FDP, jinak mistry ve spolčování se s pravými i levými. „Byla by to škoda,“ upozorňuje Economist, „protože jejich program je nejsmělejším návrhem, jak se poprat s německými strukturálními a ekonomickými problémy“(viz box).

Zda se toto všechno opravdu stane, bude záviset na tom, jestli bude Angela Merkelová schopna dát velkou koalici s SPD vůbec dohromady. Pokud by sociální demokraté preferovali odchod do opozice, bude vytvoření funkční vlády velmi obtížné.

Teoreticky je ještě možná varianta trojspolku CDU s FDP a Zelenými, ale tu prakticky vylučuje „střet kultur“ mezi prvními dvěma subjekty a třetí partají.

Jisté je, že se nikdo nechce spřáhnout s PDS/WASG. Zatím.

Co chtějí a co odmítají hlavní politické strany

SPD

Daně: Zvýšení maximální sazby daně z příjmu (ze 42 na 45 %) pro lidi s vysokými výdělky (pro svobodné od 250 tisíc eur ročně, pro ženaté a vdané od 500 tisíc eur). Větší daní mají být zatížena i velká dědictví, odpadnout mají subvence a daňové úlevy. Malé a střední podniky by měly v budoucnu platit daň z příjmu za zisky, které použijí pro osobní spotřebu. Na zisky, které zůstanou ve firmě, by se měla vztahovat korporátní daň, která se má snížit z 25 na 19 %. Zvýšení DPH strana odmítá.

Trh práce: Rozjetá reformní agenda (Hartz) by měla pokračovat, vyváženými reformami chce strana udržet rovnováhu mezi vlastní zodpovědností jednotlivce a jeho nárokem na solidární výkon sociálního státu. Ústupkem levicovému křídlu SPD dvouletý odklad záměru, aby se nezaměstnaným nad 55 let věku zkrátila od 1. února 2006 doba pobírání podpory v nezaměstnanosti ze současných až 32 měsíců na 18. Od tarifních partnerů v jednotlivých branžích strana požaduje vyjednání federálně jednotné minimální mzdy.

Zdravotnictví: SPD je pro zavedení tzv. občanského pojištění, tedy povinnosti všech občanů přispívat do systému. Tu dosud nemají např. nadprůměrně vydělávající, úředníci či politici. Příspěvky mají být možné i na kapitálové bázi.

Důchody: Podpora podnikovému a privátnímu důchodové připojištění. O zvýšení hranice pro odchod do důchodu není zatím řeč.

CDU/CSU

Daně: Snížení výše odvodu na státní politiku zaměstnanosti ze 6,5 % na 4,5 % hrubé mzdy. Protiopatřením má být zvýšení sazby DPH (od 1. ledna 2006) ze 16 na 18 %. Skončit mají daňové úlevy pro ty, kdo vykazují ztrátu. Korporátní daň by měla spadnout z 25 na 22 %. Počínaje rokem 2007 má přijít ke slovu zásadní reforma daně z příjmu, která předpokládá nižší sazby a zjednodušení celého systému.

Trh práce: Volnější ochrana před výpovědí (při přijímání do podniků do 20 pracovníků má odpadnout úplně), zásah do tarifního práva (vedení společnosti, odborová závodní rada a zaměstnanci by směli přijímat rozhodnutí, která by vybočovala z vyjednaných tarifů). Možnost zprostředkovávat práce mají mít v budoucnu všechny obce (nyní tuto činnost vykonává státní Spolková agentura práce). CDU je pro model kombinovaných mezd, v němž přejímá část mzdových nákladů stát. Podpory v nezaměstnanosti by měly zohledňovat odpracované roky a měsíce, tj. dobu plateb na sociální zabezpečení.

Zdravotnictví: Povinné (s výjimkami, viz výše) zdravotní pojištění chce strana přetvořit v tzv. zdravotnickou prémii, detaily chybí, připojen je pouze slib, že nikdo nebude platit více než nyní.

Důchody: Navzdory předchozím úvahám není v programu změna věkové hranice pro odchod do penze. Rodiče dětí, kteří platí důchodové pojištění, dostanou za každého potomka, narozeného po 1. lednu 2007, až do jeho 12. roku slevu 50 eur.

FDP

Daně: Prosadit nižší daně pro jednotlivce a podniky (úleva ve výši 17 až 19 mld. eur), tři sazby pro daň z příjmu (15, 25 a 35 %). Nezvyšovat sazbu DPH.

Trh práce: Odejmout Spolkové agentuře práce úlohu zprostředkovatele pracovních příležitostí a nahradit ji v této roli soukromými zprostředkovatelskými firmami. Uvolnit ochranu před výpovědí, prodloužit pracovní týden. Formy sociální pomoci státu (rodičovský příspěvek, podpora bydlení či v nezaměstnanosti) má nahradit jeden balík v podobě „občanských peněz“.

Zdravotnictví: Privatizace celkového zdravotnického systému včetně zdravotních pojišťoven.

Důchody: Nárok bude mít jen ten, kdo si odpracuje 45 let – třicátník bude moci do penze až v 75. Pokud tuto podmínku nesplní, bude muset počítat s nižší penzí.

Zelení

Daně: Silnější daňové zatížení lidí s vysokými příjmy (výslovně se zmiňují šéflékaři a manažeři), konsolidace rozpočtu, pokles korporátní daně. Nezvyšovat DPH.

Trh práce: Z výnosů zdanění bohatých podporovat lidi s nižšími příjmy, zlepšit situaci příjemců dávky Arbeitslosengeld II (Hartz IV).

Zdravotnictví: Zavést všeobecně povinné občanské pojištění.

Důchody: Nekonkrétně formulovaná podpora dodatečnému soukromému připojištění.

PDS/WASG

Daně: Snížení minimální sazby daně z příjmu na 15 % a zvýšení její maximální výše na 50 %, zavést daň na majetek. Nezvyšovat DPH. V korporátní dani zrušit jednotnou sazbu (25 %) a nahradit ji sazbou progresivní. Škrtnout některé daňové úlevy, ale kompenzovat je málo vydělávajícím při vyjednávání tarifů.

Trh práce: Zrušit reformu Hartz IV, vytvořit veřejně podporovaný zaměstnanecký sektor s minimální měsíční mzdou 1400 eur.

Zdravotnictví: Zavést občanské pojištění všech bez stanovení maximální hranice.

Důchody: Občanské pojištění, platby přiměřené celkovým příjmům. Srovnat výši penzí mezi starými a novými spolkovými zeměmi.

Igor Záruba

Převzato z EKONOM č.31/2005

Autor: Datum poslední editace: 12.2.2017

Další články

16.9.2019

Němci konečně přijímají moderní bezhotovostní způsoby placení

Zatímco v naprosté většině evropských zemí už před časem započal trend odklonu od hotovosti a čím dál rozšířenějšího používání digitálních bezhotovostních platebních metod, platilo Německo do nedávna za zemi, kde spotřebitelským platbám vládne hotovost. Nyní se však zdá, že trend elektronických plateb zapustil pevné kořeny i v Německu.

29.8.2019

Daňové příjmy německého státu v červenci meziročně klesly

V červenci letošního roku vybral německý stát o 1,6% méně na daních, než v červenci roku 2018. Největší pokles daňových příjmů byl zaznamenán u DPH. Celkové daňové příjmy německého státu dosáhly v červenci 53,5 miliard EUR.