Kde je problém německé ekonomiky ?

Kapitalisté jako žravé kobylky

Hans-Werner Sinn

Německo vynalezlo socialismus. Karel Marx a Bedřich Engels byli Němci. Sociálně demokratické hnutí, které zformovalo moderní evropský sociální stát, také pochází z Německa. I když Německo těžilo po 2. světové válce ze začlenění do světové obchodní soustavy, nikdy se nevyrovnalo s anglosaským kapitalismem. Německo ho stále posuzuje se skepsí.

Když se dnes německá ekonomika zadrhává, kapitál se přesouvá za hranice a nezaměstnanost roste, kritika kapitalismu nabírá opět na síle. Veřejnost rozčilují vysoké platy topmanažerů a to, že velké německé společnosti propouštějí navzdory rekordním ziskům. Vláda naléhá na manažery, aby zveřejnili příjmy, a ruší zákony o bankovním tajemství, které se považovalo za nedotknutelné.

Tato nová kritika kapitalismu nedávno vyvrcholila sérií útoků lídra Sociálně demokratické strany Franze Münteferinga. Obvinil podnikatele, kteří přesouvají produkci do zemí s nízkými platy, že jsou nenasytní a že jim chybí sociální zodpovědnost. Manažery mezinárodních investičních fondů přirovnal ke kobylkám, jež obsadí společnosti, zneužijí je, a když je dílo zkázy dokončeno, stěhují se dál.

Müntefering získal obrovskou veřejnou podporu a rozpoutal zásadní debatu. Německá média převážně kritiku podporují. K chóru kritiků se připojil i Günter Grass, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Stěžoval si, že v době globalizace politická síla ochabuje. Dnešní poměry posměšně označil za „svobodu diktovanou akciovými trhy“.

Opozičním předákům se téma nelíbí, ale do střetu jít nechtějí. Vznášet námitky je ochotno jen pár novinářů a univerzitních profesorů. Jeden židovský profesor z mnichovské univerzity dokonce přirovnal Münteferingův jazyk k nacistickým sloganům. Podnikatelé v sobě dusí vztek a nevoli dávají najevo pouze tak, že tiše zrychlují rozhodování o přesunu firem.

Avšak Müntefering má kus pravdy. Zrušení daní z realizovaných kapitálových zisků obrovsky zvýšilo prodej akcií. Do toho vstoupily mezinárodní investiční fondy, které poskytly firmám rychle potřebnou likviditu a zároveň rozpletly tradiční síť vlastnictví. Německo, a. s., má na kahánku.

Dobrou zprávou je, že německé nabobtnalé konglomeráty se zmenšují do efektivních velikostí a že kapitálový trh dokáže plnit svou úlohu a zdokonaluje rozložení zdrojů. Špatnou zprávou je, že finanční kapitál se přesouvá do zahraničí, aby financoval další přebujelé konglomeráty. V čistých číslech ovšem může být vyšší růst jak celosvětově, tak v Německu. Ať tak či onak, mnoha Němcům se zdá, že procesy kapitalistické alokace finančních zdrojů nemají žádný smysl.

Byly doby, kdy se německému kapitalismu prokazovalo více úcty. V poválečném období uklidnil skeptiky pochybující nad kapitalismem německý hospodářský zázrak. Přes zpočátku krajně nízké mzdy a nezralou měnu němečtí pracující dokázali uspět ve světové konkurenci. Mzdy prudce vzrostly a většina Němců zažila rostoucí prosperitu. Liberálně ekonomický přístup Ludwiga Erharda zabíral a socialistické myšlenky ve stranických programech sociálních demokratů i křesťanských demokratů byly zapomenuty.

V průběhu 70. let překročili Němci všechny hranice a začali si kapitalismus plést se samoobsluhou. Sociální stát začali rozšiřovat a uvítali dvouciferné nárůsty platů navrhované odbory. Příznaky, že zázrak začíná uvadat, se objevily, když japonská konkurence a další asijští tygři dokázali ze světa sprovodit podstatné části německých pracovně náročných branží – textilního průmyslu, produkce optických výrobků a jemného strojírenství. Nicméně veřejnost stále věřila v trvalý růst.

Nedostatečná konkurenceschopnost německých pracujících začala být zjevná po pádu železné opony a vzniku tržních ekonomik v postkomunistických státech. Země s nejvyššími mzdovými náklady na světě byla postavena vedle nízkopříjmových konkurentů v sousedství. Mzdové náklady v deseti nových členech EU jsou na sedmině západoněmecké úrovně. Čínské platy jsou ještě nižší. Tvoří 4 % západoněmeckého průměru.

Německé firmy zareagovaly přesunem pracovně náročných částí svých výrob a redukcí investic v Německu. Podíl čistých investic na HNP je dnes druhý nejnižší ze všech zemí OECD. Vzhledem k tomu, že investice jsou tak nízké, čistý vývoz kapitálu z Německa tvoří bezmála 4 % HDP.

Největším problémem Německa je dnes rekordní nezaměstnanost. Ta veřejnost znepokojuje a probouzí hněv vůči kapitalistům, kteří se nemají k reinvesticím zisku. Müntefering zformováním své teorie o „kobylčím“ charakteru kapitalismu prostě vystihl náladu veřejnosti.

Tato nesmyslná reakce na zákony globálního tržního hospodářství však maskuje fakt, že německé problémy z velké části plynou z přebujelého sociálního státu a agresivní odborářské politiky posledních třiceti let. I Marx věděl, že zbožná přání železné zákony ekonomiky nepřekonají. Než otevřel ústa, měl Müntefering pečlivěji nahlédnout do spisů praotce své strany.

(c) PROJECT SYNDICATE 2005, www.project-syndicate.org

Hans-Werner Sinn je profesorem ekonomie a veřejných financí na mnichovské univerzitě a předsedá mnichovskému institutu Ifo pro hospodářský výzkum.

Na kontě má deset odborných monografií a více než dvě stovky článků v odborných časopisech.

Převzato z EKONOM č. 23/2005