Krize nejen Volkswagenu

Volkswagen: Krize systému

Jak se největší automobilka v Evropě, symbol originálního sociálního a průmyslového modelu, ocitla v krizi. Rozbor strategie, která se dostala do smyku.

Třicet tisíc pracovních míst zatím zachráněných kompromisem s odbory, neradostné účty a nový Golf páté generace prodávaný se slevou. Volkswagen, největší evropská automobilka, je v krizi. Přes pět milionů vozů, jež dodala na trh v roce 2003, a pestré portfolio značek (Volkswagen, Audi, Škoda, Seat, Bentley, Lamborghini a Bugatti) německá skupina s obtížemi maskuje trhliny svého systému. Za dva roky se její zisk snížil na třetinu a za první pololetí letošního roku ztratila jedno procento světového trhu. Přitom poblíž Hannoveru, v blahobytném městě Wolfsburgu, centru impéria Volkswagen, vládne klamný klid. Zábavní park Autostadt, kde jsou vystaveny modely skupiny, je plný návštěvníků. Bernd Pischetsrieder, předseda představenstva VW, prožíval v posledních týdnech neklidné noci. Do Wolfsburgu nastoupil v dubnu 2002 poté, kdy o jeho služby přestala mít zájem BMW, kde pracoval dvacet let a dotáhl to na prezidenta. Bavorské firmě posloužil jako obětní beránek za neúspěšnou koupi britské značky Rover. Přivedl ho Ferdinand Piech, bývalý šéf Volkswagenu, dnes předseda dozorčí rady wolfsburské firmy. Literárně a humanisticky vzdělaný Pischetsrieder, muž konsenzu, nemá rád konflikty. Letos mu krizový kalendář připravil perné chvíle.Cesta ke kompromisu. O budoucnosti skupiny se začalo rozhodovat 15. září 2004 v saloncích Maritim Grand Hotel v Hannoveru. Šéf odborového svazu IG Metall v Dolním Sasku Hartmut Meine se utká s Josefem-Fidelisem Sennem, zástupcem vedení firmy. První požadoval všeobecné zvýšení mezd o 4 %, doprovázené zárukou zaměstnanosti po dobu 10 let. Druhý navrhl snížení nákladů o 30 % do roku 2011 spolu se zmrazením mezd 103 000 německých zaměstnanců skupiny a větší pružností v pracovněprávních vztazích. Představenstvo VW varovalo, že neúspěch jednání by znamenal likvidaci 30 000 pracovních míst. Hartmut Meine kontroval hrozbou stávky. Ale skutečnými protagonisty tohoto duelu byli dva šedesátníci: na jedné straně Peter Hartz, člen představenstva VW a ředitel pro lidské zdroje, muž blízký kancléři Gerhardu Schröderovi, autor národního plánu na podporu zaměstnanosti (Hartz IV); na straně druhé Klaus Volkert, bývalý slévač, tvrdý vyjednavač, předák IG Metall ve Volkswagenu, předseda závodního výboru a člen dozorčí rady. (Polovinu z tisícovky vedoucích pracovníků VW tvoří členové jeho odborového svazu.) Hartz a Volkert, oba členové IG Metall, chtěli dosáhnout dohody obdobné té, jež v roce 1994 umožnila zavedením čtyřdenního pracovního týdne zachovat 30 000 pracovních míst. Představenstvo VW argumentovalo tím, že platy německých zaměstnanců skupiny jsou o 11 % vyšší než je průměr v německém kovoprůmyslu. Podle Pischetsriedera toto „ohromující“ rozpětí přispělo k tomu, že výroba jednoho Renaultu Mégane je o 1000 eur levnější než výroba jednoho Golfu. Náklady by mohla snížit pouze pružnost. „Pracovníci Volkswagenu si to musejí uvědomit. Jedná se o ekonomické zdraví naší spolkové země,“ zdůraznil Christian Wulf, nový ministerský předseda Dolního Saska, které je s 20 % hlasovacích práv největším akcionářem skupiny.Dohoda s únikovou doložkou. Nakonec bylo 3. listopadu dosaženo kompromisní dohody: IG Metall souhlasí, že mzdy ve VW budou 28 měsíců zmrazeny, ve firmě bude více pružnosti a podmínky přijímání zaměstnanců budou méně příznivé. Výměnou za to se představenstvo zavázalo, že zaručí zachování pracovních míst až do roku 2011. Dohoda by měla přinést úspory ve výši dvou miliard eur. Kompromis však obsahuje únikovou doložku pro vedení v případě, že dojde k zásadním změnám vůči hypotéze, na níž je dohoda postavena, či ke změnám v ekonomickém prostředí. V takové situaci by se představenstvo a odbory měly dohodnout na případných změnách a pokud by se jim to nepodařilo, měla by spor řešit smírčí komise. Pokud by ani pak nedošlo k dohodě, vedení VW by do tří měsíců mohlo od smlouvy odstoupit. Hartmut Meine však vyjádřil přesvědčení, že firma svůj závazek dodrží. Soudí, že úniková doložka by byla použita pouze tehdy, „kdyby nám nebe spadlo na hlavu“.Solidární představenstvo. Jako gesto solidarity se vedoucí pracovníci VW vzdali zvýšení svých mezd a všech odměn po dobu přes dva roky. Špatné výsledky skupiny již přiměly představenstvo k částečnému snížení jeho platů v roce 2003. Osm členů tohoto exekutivního orgánu dostalo celkem 13,8 milionu eur, o 17 % méně než v roce 2002. Již letos VW zveřejní výši platů předsedů svého představenstva a dozorčí rady. Od roku 2005 bude publikovat odměny všech členů těchto dvou orgánů. Gesto ze strany vedení VW vůči ostatním zaměstnancům není v Německu izolovaným případem. V posledních letech požádaly některé velké německé skupiny své vedoucí pracovníky, aby se připojili, když úsporné programy zasáhly zaměstnance. První praktikovala toto opatření Lufthansa. Následovaly Deutsche Telekom, Bayer, Man, Siemens a nedávno DaimlerChrysler.Jádro potíží. Je pravdou, že konjunktura nebyla Volkswagenu příznivá. Na německém trhu s automobily, který od počátku roku oslabil o 3 %, zuří cenová válka. Znehodnocování dolaru vůči euru amputovalo z výsledků VW, který realizuje 11 % svého prodeje v USA, 800 milionů eur a 25procentní podíl německé automobilky na čínském trhu klesl příchodem konkurence na polovinu. „Mercedes a Opel mají stejné obtíže jako my,“ konstatuje Willi Dörr v sídle IG Metall ve Wolfsburgu. Opomíjí, že BMW a Porsche se daří výborně. Situaci zkomplikovalo i to, že jednání s emirátem Abú Zábí, který měl zájem získat 9,8 % základního kapitálu VW, neuspěla. Příčina potíží Volkswagenu je však v něčem jiném. Bernd Pischetsrieder ji zjistil hned po svém příchodu a vyjádřil v lapidární formulaci: „Příliš značek, málo aut.“ Urgentně uvedl na trh nové modely jako malý Fox, vyráběný v Brazílii. Nový Golf, i když je nabitý inovacemi, se obtížně odlišuje od svého předchůdce. S cílem prosadit ho do čela evropských prodejů a dosáhnout ročního odbytu 600 000 kusů musel Volkswagen nabídnout klimatizaci zdarma. Je to dárek za 1000 eur a vážný neúspěch pro tento model, který generuje třetinu zisku skupiny. Bývalý předseda představenstva Ferdinand Piech nikdy netlačil směrem ke kreativitě. „V posledních letech dosahovala jeho megalomanie vrcholu,“ soudí Stefan Winter, šéfredaktor listu Hannoversche Allgemeine Zeitung. Autokratický Piech, vnuk legendárního konstruktéra (a rodáka z Vratislavic u Liberce) Ferdinanda Porscheho, je oficiálně v důchodu, ale jako předseda dozorčí rady hraje ve firmě nadále významnou roli. I tím, že jmenoval většinu členů nynějšího vedení. Má sklon míchat se v podniku do nejmenších detailů. Jako inženýr do morku kosti uctívá techniku, pohrdá účty a nedbá módních vln. Skupinu pozvedl, když v roce 1995 začal se snižováním počtu platforem. Najal také Baska José Lopeze, aby stlačil ceny nakupovaných součástí, místo aby bojoval s IG Metall o snížení výrobních nákladů. Co se týče modelové řady, věřil, že řešení nalezl koupí luxusních značek. Jeho stratégové ho podporovali ve jménu sociologického vývoje, považovaného za nevyhnutelný. „Střední třída v Evropě mohutně roste. Nahoře se rychle obohacuje malá menšina. A dole větší menšina chudne,“ shrnul to před rokem Ralf Limbach, jeden z vedoucích marketingu VW. Realizace plánu však byla chaotická. Piech si nechal vyfouknout Rolls-Royce, který získala firma BMW, v té době vedená Pischetsriederem – a dostal pouze značku Bentley. Zmocnil se italského Lamborghini, který se ukázal prázdnou skořápkou, a poté se vrhl na oživení značky Bugatti. Monstrózní automobil s motorem 1000 koní a cenou jeden milion eur stále nemá převodovku… Piech se také pokusil prosadit Volkswagen do kategorie luxusních značek modelem Phaeton, pro jehož výrobu nechal postavit nový, futuristický závod v Drážďanech. Phaeton se ale pro své soupeře – mercedesy či bavoráky – nestal skutečnou konkurencí a je propadákem: letos se prodá 6000 kusů tohoto modelu místo 12 000, jak doufal Volkswagen. Jediný úspěch: Touareg, luxusní vůz s náhonem na čtyři kola vyráběný ve spolupráci s Porsche slovenskými dělníky, placenými ekvivalentem 400 eur měsíčně. A protože neštěstí nikdy nepřichází samo, vozidla značek skupiny si vzájemně konkurují, vzájemně se požírají… Kvalita „nízkonákladových“ produktů (Škoda, Seat) soupeří zvláště s kvalitou výrobků mateřské firmy. Proč platit o 25 % více za Volkswagen, když lze mít obdobný vůz se značkou Škoda, říká si řada potenciálních klientů.Šetření na investicích. V období 2005-2006 skupina Volkswagen výrazně sníží své investice. Do automobilových aktivit investuje 11,8 miliardy eur, což je o 6 % méně, než počítala v listopadu 2003, uvedla firma ve zprávě vydané 12. listopadu po schůzi dozorčí rady. Největší evropská automobilka sníží o 22 % objem svých investic do dvou společných podniků v Číně. Celkově bude Volkswagen v letech 2005-2006 investovat přibližně 16,3 miliardy eur. Zmíněná opatření by skupině měla pomoci snížit míru investic pod 7 % oproti nynějším zhruba 8 %.Pischetsriederovy šance. Podaří se Pischetsriederovi, stojícímu mezi bojovným odborářem Klausem Volkertem a nesesaditelným Ferdinandem Piechem, Volkswagen zachránit? Uvnitř skupiny doposud neměl příliš velkou podporu. Jeho věrná pravá ruka, Hans Dieter Pötsch, který také přišel z BMW, kontroluje účty jako člen představenstva odpovědný za controlling a účetnictví. Kreativní hvězdou je Turek Mura Günak, který přišel z Mercedesu, a má dát osobitost jednotlivým značkám skupiny. Oživit odbyt přišel letos v červenci Stefan Jakoby, nový ředitel prodeje a marketingu. Ale Pischetsriederovy týmy byly najaty Piechem a byly zvyklé provádět jeho politiku. Rozdělené vedení, mocné odbory, nepříznivé ekonomické prostředí: přebudování systému Volkswagen v zásadě spočívá, tak jako před deseti lety, na sociálním dialogu. V každém případě je riskantní pro nynějšího předsedu představenstva, který by se, v případě neúspěchu, mohl stát ideálním obětním beránkem. V sídle firmy kolují fámy, že Ferdinand Piech již našel nástupce za Pischetsriedera: Martina Winterkorna, nynějšího šéfa Audi, jediné luxusní značky skupiny, jež vykazuje pěkný zisk. Dozorčí rada 12. listopadu schválila, že divizi Volkswagen (značky VW, Škoda, Bentley a Bugatti) povede nejpozději od 1. ledna 2006 Wolfgang Bernhard. Tato bývalá dvojka Chrysleru, americké filiálky koncernu DaimlerChrysler, se od 1. února příštího roku stane členem představenstva skupiny Volkswagen. Dále vyslovila souhlas s odchodem Jense Neumanna, člena představenstva Volkswagenu odpovědného za strategii. Toto rozhodnutí by mělo posílit pravomoci Bernda Pischetsriedera, který agendu strategie převezme.Model pod tlakem. Německý sociální model je již několik měsíců podrobován zkoušce: návrat ke čtyřicetihodinovému pracovnímu týdnu ve dvou závodech Siemens; rozsáhlé mzdové úspory u Mercedesu; zmrazení mezd na tři roky u distributora KarstadtQuelle; projekt rozsáhlého propouštění v automobilce Opel… Sociální model spolkové republiky je opotřebovaný, i když je ještě schopný vzepětí, jako je poslední dohoda mezi vedením a odbory ve Volkswagenu. Toto ujednání, k němuž obě strany učinily vstřícný krok, je typickým německým kompromisem. Sociální jednání u našich západních sousedů jsou přitom od letošního jara stále tvrdší: zaměstnavatelé hrozí propouštěním či přesunem výroby do zahraničí; upozorňují na nedostatečnou konkurenceschopnost; zdůrazňují výhodnost výroby v zahraničí, v neposlední řadě ve střední a východní Evropě. Platy v Německu zůstávají jedněmi z nejvyšších na starém kontinentu. Ale tendence zmrazování mezd vede od roku 2002 k oslabování koupěschopnosti tamních domácností. Strach z nezaměstnanosti a nevalná ekonomická situace změnily poměr sil mezi zaměstnanci a zaměstnavateli: míra organizovanosti v německých odborech výrazně klesla. Podle odborové konfederace DGB překračovala počátkem 90. let 30 %, zatímco v roce 2003 se ocitla pod 20%. Klesá také počet německých podniků, jež aplikují kolektivní smlouvy: pouze dvě třetiny firem na západě země a zhruba polovina v nových spolkových zemích oficiálně akceptují odvětvové dohody o platech. Německé odbory, jež jsou pod tlakem, proto prokazují pružnost a jdou na kompromisy. I ve Wolfsburgu.

Autor: Karel Ježek

Vyšlo v: EKONOM č. 48/2004

Pramen: www.ekonom.cz