Pohledem německých podnikatelů

Více vlastní zodpovědnosti

Velmi bych uvítal, kdyby v Německu investovalo ještě více podniků nejen z Česka, ale i z dalších nových členských států, říká nový prezident Spolkového svazu německého průmyslu (BDI) Jürgen Thumann.

Co považujete za nejbližší myslitelný úspěch pro BDI a pro vás osobně?

Chci své prezidentství vést pod heslem „více vlastní zodpovědnosti“. Tou by se měl měřit úspěch mého úřadování.

Za první krok kupředu považuji zmenšení daňové zátěže pro rodinné podniky. Máme na mysli změny v dědické dani, které by umožnily, aby rodinné podniky mohly pokračovat v existenci a činnosti. Střední průmyslové firmy jsou srdcem německého průmyslu. Zajištění generačního následovnictví u rodinných podniků by bylo důležitým a účinným nástrojem k zajištění stability německých poměrů.

V dlouhodobé perspektivě budu usilovat o zásadní zlepšení obecných investičních podmínek na adrese Německo.

Spolková republika má za sebou dva roky reformní Agendy 2010 kancléře Gerharda Schrödera. Jak hodnotíte dosavadní pokrok? Daří se reformovat celý marodný systém, nebo jde jen o dílčí změny?

Vzhledem k dlouholetému reformnímu tichu před Agendou 2010 jde o bod zlomu. Pokud nemáte příliš velké oči, výsledky uvidíte. Zčásti byly zahájeny správné strukturální reformy, zčásti se však léčí pouze příznaky.

Kde končí obyčejná reforma a začíná reforma strukturální?

Strukturální reformy jdou ke kořeni problému. Odpoutání nákladů na sociální a zdravotní péči od faktoru práce, zavedení větší míry vlastní zodpovědnosti v sociálním systému, více soutěže ve vzdělávání a zdravotnictví – to jsou pro mne strukturální reformy. V jednotlivých konkrétních případech se však rozlišuje poměrně obtížně, co je reforma obyčejná a co strukturální.

Vyslovil jste názor, že středně velké rodinné firmy mají mít velkou zodpovědnost za své zaměstnance. Sám jste jako podnikatel už léta aktivní ve Spojených státech. Držíte se i tam tohoto principu?

Středně velké podniky vytvářejí v současnosti většinu pracovních míst. Aby bylo možné tyto středně velké rodinné firmy efektivně a hospodárně řídit, hraje přímý kontakt se zaměstnanci důležitou roli. Jsem toho názoru, že se podpora a zodpovědnost za tyto zaměstnance velmi podstatně odráží v úspěchu celého podniku.

Zaměstnanci vědí velmi dobře, že když se bude dobře dařit celému podniku, bude se dobře dařit také jim. Tímto podnikatelským principem se řídím i v USA.

Když porovnáte roli odborů v Americe a v Německu, je hodně rozdílná?

Role odborových organizací ve Spojených státech je podstatně slabší než v Německu. Tento srovnatelně menší význam je dán mimo jiné tím, že odbory v USA musejí v podnicích podstupovat tzv. uznávací volby. Se založením odborové organizace musí souhlasit většina zaměstnanců. V 90. letech spadalo do působnosti tarifních smluv jen 20 procent amerických pracujících. Ale i podniky, které odbory nemají, se těmito tarify řídí – aby udržely zaměstnance ve firmě a odbory mimo ni.

Jsou německé odbory skutečnou pojistkou sociálních jistot pro zaměstnance, nebo spíše ekonomickou brzdou?

V éře globalizace nemůže být zaručena žádná sociální jistota. Ta má svou cenu a musí být podložena úspěchy na světových trzích. Pokud se odbory zaseknou na pozici, že je třeba domnělé sociální hodnoty bránit, a několik jejich představitelů to opravdu dělá, brání potřebnému procesu přizpůsobení v našem hospodářství.

Spolková vláda, pokud jde o reformy, bojovala tvrdě s opozicí. Nebylo by pro Německo užitečnější, kdyby oba tábory spolupracovaly? Je takovýto postup vůbec myslitelný?

Německo nemusí mít nutně velkou koalici, ale potřebuje skutečnou spolupráci mezi vládou a opozicí při řešení problémů. Takové společné jednání představitelů obou konkurentů u kulatého stolu kvůli špatné situaci na trhu práce šlo touto cestou. Jenže co se dojedná, musí se taky splnit. Volebně taktické lavírování si už Německo nemůže dovolit.

Od loňského května má Evropská unie deset nových členů. Přinesl tento krok z pohledu německého průmyslu více výhod nebo nevýhod? Cítíte v Německu větší konkurenční tlak?

První rok po rozšíření hodnotím kladně. Konkurencí z nově přijatých zemí jsou naše podniky postiženy různě. Záleží na regionu a oboru.

Ale celkově převažují výhody. Pokud navážou podniky v EU přeshraniční spolupráci, posílí to jejich mezinárodní konkurenceschopnost. Obě strany toho využívají, aby dosáhly většího růstu a zaměstnanosti.

Nechci zamlčovat, že silnější soutěž na jedné adrese zvyšuje tlak na reformy. To platí pro celou EU. Pomyslete jen na daňový systém nebo na pracovní trh. Ale v tomto směru, jak už bylo řečeno, začaly první kroky.

Volný pohyb pracovních sil by mohl být omezen až na sedm let. Po dvou letech, tedy v roce 2006, přijde první bilancování. Jak se zachová Německo? Zůstanou restrikce?

Rozšíření Evropské unie východním směrem bylo připraveno před více než deseti lety. Měli jsme vědět, co přijde a připravit se na to. Pokud bychom to bývali udělali, nebyla by přechodná opatření nutná. Zabarikádovat se na delší dobu nikdy nevedlo k dosažení většího blahobytu.

Pro zaměstnance z nových zemí EU je německý pracovní trh těžko dostupný. Jsou dokonce slyšet hlasy, že podstatně více měly být omezeny i služby. Čím byste jim oponoval?

Že plné dokončení evropského trhu není myslitelné bez volného pohybu služeb. BDI se v této souvislosti výrazně zasazuje o zavedení tzv. principu země původu. Vše, o čem se v Německu momentálně diskutuje ohledně volného pohybu služeb, počínaje prosazením plošné minimální mzdy až po rozšíření platnosti tzv. zákona o vysílání pracovníků, působí v konečném důsledku kontraproduktivně. Důsledkem bude méně růstu a méně zaměstnaných.

Na německém trhu, stejně jako v celé EU, se usazují první české firmy. Až dosud nešlo o žádný velký pohyb. Jste pro, aby podnikatelé a firmy zůstávali raději doma, nebo jejich snahu uchytit se na západě vítáte?

Z vlastní zkušenosti vím, že silná základna v domovské zemi a posilovaná přítomnost na zahraničních trzích zajišťuje každému podniku větší konkurenceschopnost. Velmi bych uvítal, kdyby v Německu investovalo ještě více podniků nejen z Česka, ale i z dalších nových členských států. Hospodářství žije z výměny a není jednosměrnou ulicí.

Igor Záruba, Berlín

Jürgen R. Thumann

(53) se narodil ve vestfálském Schwelmu. V roce 1960 ukončil obchodní vzdělání, obor velkoobchod a zahraniční obchod a převzal rodinnou firmu Thumann-Stahl-Service Center. V roce 1966 vstoupil do düsseldorfské skupiny Hille & Müller Gruppe, o devět později stanul v čele jejího obchodu. V roce 1978 založil společnost Heitkamp & Thumann, dnešní holding středně velkých podniků v oboru kovy a plasty zpracujícího průmyslu se 2300 zaměstnanci na 16 adresách v Evropě, Asii a Americe. Členem prezídia Spolkového svazu německého průmyslu (BDI) je od roku 1991, v roce 1998 opustil funkci společníka v Heitkamp & Thumann a vede už pouze odbor strategie. V roce 2000 se ujal funkce předsedy výboru BDI pro hospodářskou soutěž, prezidentem (po Michaelu Rogowském) byl zvolen loni v listopadu. BDI řídí od 1. ledna 2005. Od roku 2001 stojí v čele německého jezdeckého sdružení (FN). Ženatý, otec dvou dcer. Rozhovor pro Ekonom je první pro český tisk.

BDI a Francouzské NE

Odmítnutí návrhu evropské ústavy ve Francii nepovažuje Jürgen Thumann za tragédii, ale za výzvu. „Francouzi chtěli dát za vyučenou prezidentovi Chiracovi a jeho vládě,“ uvedl v rozhovoru pro deník Handelsblatt. „Je to nicméně vážné varování pro evropské byrokraty,“ dodal.

Otevření trhu se službami a Lisabonská strategie nesmějí spadnout pod tíhou událostí ze stolu. „Směrnice o službách nabízí Evropě šanci, aby získala impuls pro hospodářský růst. Lisabonská strategie se musí dále soustředit na konkurenceschopnost EU. Protože občané si spojují evropský projekt pouze s hospodářskými úspěchy.“

Potřebu přestávky v rozšiřování Thumann nepotvrzuje ani nevylučuje. „Přistoupení Bulharska a Rumunska je uzavřenou věcí, včetně možnosti posunout tento krok o jeden rok. Půjde o to, jak si obě země povedou. V opačném případě je třeba tempo rozšiřování poněkud přiškrtit.“

BDI a krize v Německu

K aktuální vnitropolitické situaci ve Spolkové republice a možnosti předčasných všeobecných voleb se Jürgen Thumann vyjádřil prostřednictvím tiskového prohlášení: „Volební výsledek v Severním Porýní-Vestfálsku ukazuje, že občané jsou připraveni k dalším reformám. Naše země si také nemůže dovolit dlouhodobější stagnaci, proto jsou předčasné volby správným rozhodnutím. Klíčová otázka zní: Jak můžeme opětovně dosáhnout vysokého hospodářského růstu, aby znovu vznikala pracovní místa? Potřebujeme jasný hlas pro další a rychlé reformy.“

Převzato z EKONOM č. 23/2005