J. Hladík: Stav a změny minimální mzdy v Německu

Dobročinnost z nouze

Spolková republika pomýšlí na celoplošné minimální mzdy. Postavení českých zájemců o práci v Německu se tím nezhorší, spíše naopak.

Jedni hovoří o fatálním scestném kroku, jiní o nutnosti korigovat neúnosnou praxi. Obě strany mají na mysli reformu německého systému tarifních mezd. Do prvního tábora patří především zaměstnavatelé, do druhého hlavně odbory. Mezi oběma tábory se nachází spolková vláda. V květnu letošního roku hodlá rozšířit působnost zákona o vysílání pracovníků (s ustanovením o závazných minimálních mzdách, které zatím platí jenom ve stavebnictví) na další obory. Do podzimu si pak nechá velká koalice čas na zásadní rozhodnutí o minimálních mzdách.

Kvůli čemu ten rozruch? Podle odborů a některých politiků musí čím dál tím více lidí pracovat za mzdy na hranici existenčního minima. Dalším důvodem je rozšíření EU a s ním související nebezpečí vytlačení německých pracovníků a řemeslníků lacinější zahraniční konkurencí. Německo tak nasazuje poslední regulační nástroj, který má po rozšíření Unie ještě k dispozici.

TARIFNÍ AUTONOMIE, zakotvená v německé ústavě, zaručuje zástupcům zaměstnavatelů a zaměstnanců právo autonomně, to znamená nezávisle na státu, uzavírat dohody o výši mezd. Tyto dohody jsou platné pro podniky a pracovníky sdružené v organizacích, které je uzavřely. V západním Německu spadá pod účinnost tarifních smluv zhruba 70 procent zaměstnanců, ve východním Německu přibližně 55 procent.

Výjimku v německém tarifním systému zaujímá stavebnictví, ve kterém jsou uzavřené tarifní dohody včetně stanovených minimálních mezd závazné pro celé odvětví. Stavebnictví jako jediné využilo zákona o vysílání pracovníků, který umožňuje tarifním stranám, aby nechaly uzavřené tarify prohlásit za závazné pro celé odvětví. Včetně zahraničních firem působících v Německu.

ZÁVAZNOST TARIFNÍCH SMLUV pro všechny podniky a zaměstnance jednotlivých odvětví po vzoru stavebnictví by byl první krok, který změní dosavadní německou mzdovou strukturu. Přesněji formulováno šlo by o rozšíření platnosti zákona o vysílání pracovníků na všechna odvětví, jak to požaduje představenstvo německého odborového svazu . V praxi by to znamenalo, že podniky, které dosud nespadaly pod působnost tarifních smluv a odměňovaly své zaměstnance pod úrovní tarifních dohod, budou nuceny mzdy zvýšit. To se týká zejména řady východoněmeckých firem. Jejich zaměstnanci dostanou přidáno – ale na jak dlouho? Hrozí nebezpečí, že podniky, které se držely nad vodou díky nižším mzdám, stáhne balvan narůstajících nákladů ke dnu.

ZAVEDENÍ CELOPLOŠNÉ MINIMÁLNÍ MZDY by mělo vyplnit poslední neregulovaný prostor. Přibližně deset procent zaměstnanců v Německu pracuje v odvětvích bez tarifních dohod. Celoplošná minimální mzda by navíc, podle toho, jaká bude její výše, mohla zasáhnout i do uzavřených tarifních smluv: v případě, že jsou tarifní mzdy nižší než mzda minimální.

To zdaleka není teoretická úvaha – 1,3 milionu zaměstnanců v Německu pracuje za hrubý hodinový výdělek, který obnáší méně než šest eur. Z toho lze vyvodit, co bude předmětem diskusí předcházejících případnému zavedení celoplošné minimální mzdy: v první řadě její výše, dále zda bude odstupňovaná podle odvětví a jiných kritérií (v tom případě může být minimálních mezd vícero) a jaký by měl být přístup k sociálním podporám. Jedno je jisté už dnes – minimální mzda jako instrument v rukou státu by byla nejsilnějším zásahem do tarifní autonomie v historii poválečného Německa.

PRO ČESKOU REPUBLIKU by reformy německého tarifního systému neměly mít negativní důsledky. Zamýšlené změny budou znamenat zvýšení pracovních nákladů, a tím snížení konkurenceschopnosti německých firem. Tím se zvětšuje prostor pro zahraniční konkurenci. Němečtí zaměstnavatelé varují před ohrožením dvou milionů míst.

Česká pracovní síla se bude nadále nacházet v konkurenci spíše k pracovníkům z ostatních nových členských zemí než k německým zaměstnancům. Minimální mzda by zabránila, aby konkurenti ze zemí s nižší úrovní výdělků (a tím i nižšími subjektivními mzdovými nároky v Německu) tuto přednost na úkor českých pracovníků využili. V perspektivě přibližně 10 let ztratí německá minimální mzda s dnešní výchozí úrovní kolem 1200 eur tak jako tak pro české občany hodně na přitažlivosti.

A poslední oblast, poskytování služeb, která německé přehodnocení silně stimuluje? Geografická poloha propůjčuje České republice značné výhody. Na německé minimální mzdě by kvalitní české firmy troskotat neměly. Rozhodující je celková cena služby. Více než 800 kilometrůspolečné hranice navíc umožňuje poskytovat řadu služeb německým zákazníkům na českém teritoriu.

Josef Hladik

předseda Sdružení českých podniků v Německu – VTUD

Převzato z EKONOM č.11/2006