Jaké reformy?

Proč, kdy a jak

Co potřebuje Německo ze všeho nejvíce.

Německo odvolilo, ale skutečný volební výsledek bude znám teprve za pár týdnů. Vzniknout může velká koalice pod vedením Angely Merkelové nebo Gerharda Schrödera, nebo také černo-žluto-zelená koalice v čele s Merkelovou.

Všichni politici před volbami slibovali, že budou pokračovat v nastoupeném reformním kurzu. To je teď zřejmě zapomenuto. Recepty, které by postavily Spolkovou republiku na nohy, jsou přitom jasné.

V posledních dvaceti letech postihla Německo reformní obrna. Spolková vláda kancléře Schrödera se sice osmělila k několika radikálním krokům, jako bylo třeba spojení dávek pro dlouhodobě nezaměstnané se sociální pomocí (Hartz IV, pozn. red.), ale reformní bilance rudozelené koalice je jen skromná.

Němci touží po reformách do té míry, pokud jsou si jisti, že se jich nijak negativně nedotknou. V tomto bodě většina vyjednávání končí. Právě proto mohli političtí otáleči a váhavci podávat důkaz o tom, jak zvládají umění brzdit potřebné změny.

Pokud však chce Německo dále hrát v Evropské unii první ligu, potřebuje najednou hned několik reforem.

Nejprve bych uvítal velkou daňovou reformu východoevropského střihu. Daňové systémy v nových členských státech jsou zářným příkladem, k jakému skoku se musí Německo odhodlat. Rovná daň, která už existuje v mnohým nových členských zemích, bude v příštích deseti letech v Evropě pravidlem. Německo by se mělo naladit na stejnou vlnu, a to raději dnes než pozítří.

Reformy sociálního systému Hartzem nekončí. Zastaralý, na mezigenerační solidaritě založený důchodový systém, se musí reformovat a přetvořit na švýcarský model tří pilířů soukromého, podnikového a zákonného starobního pojištění. Nejdůležitější bude v reformní fázi kontinuita, protože obezřetní investoři a zejména ustrašení němečtí spotřebitelé nesmějí znejistět.

Za současného katastrofálního stavu nesmí ve Spolkové republice zůstat jen u slov, ale musejí následovat činy. Němečtí voliči jsou stále starší a starší. Ve volebním boji přesto chybějí konkrétní návrhy, jak potírat novou německou nemoc – bezdětnost.

Německé demografické problémy jsou pikantní. K většímu počtu nově narozených dětí nepovede ani zvedání výše nezdaněných příspěvků, ani záruka, že dítě v předškolním věku může být alespoň na půl dne umístěno do veřejné školky (tuto vymoženost Němci zatím nemají, ale znali ji občané bývalé NDR, pozn. red).

Nejmenší porodnost mají totiž lidé s akademickým vzděláním, u kterých není na vině nedostatek peněz. Přitom právě oni by se měli postarat o to, aby se německý lidský potenciál dále nezmenšoval.

Nová vláda by měla napřít své úsilí právě tímto směrem. Musí se zasadit o zkrácení doby pro vzdělávání, pružnější modely na trhu práce a inteligentní způsoby péče o děti. Cílem je, aby se páry nerozhodovaly pro děti teprve tehdy, kdyby vzhledem k jejich pokročilému věku přicházela v úvahu pouze minimální rodina s jedním potomkem.

NORBERT WALTER, hlavní ekonom Deutsche Bank

Převzato z EKONOM č.38/2005