Jak v Německu investovat?

Uspěje, kdo vydrží

Dvakrát měř, jednou řež, radí investorům ředitel centrály spolkové agentury Invest in Germany Gerhart Maier.

Co má udělat podnikatel, který chce investovat v Německu, nejdříve?

Musí si důkladně promyslet, co tam chce dělat. Následovat musí úvaha, kde to chce dělat. Pokud vyplyne z tohoto přemítání závěr, že je mu jedno, zda půjde se svou činností do Lipska nebo Stuttgartu, musí vzít v úvahu, jaké podpůrné prostředky může na těchto adresách získat.

Je vhodné, aby byla výše pobídek určujícím kritériem?

Je to poněkud nebezpečné. Podnikatel, či lépe řečeno investor, může trvat na-příklad na tom, že půjde třeba do oblasti Durynského lesa, kde je možné získat vysoké podpory. Jenže časem může zjistit, že je to špatná lokalita, ve které se obchodu nedaří. Jinými slovy, získá sice pobídky, ale ty přijdou postupem času vniveč.

Obchodní idea má tedy v rozhodování přednost?

Ano. Tu si musí investor zformulovat nezávisle na možnosti získání podpory. Teprve pak může začít pátrat, jak to kde je s podpůrnými prostředky. Jestliže zjistí, že je podpora na dvou pro něj rovnocenných místech různá, může si věci srovnat a jít tam, kde je nabídka vyšší.

Jak vypadá cesta k získání podpory či pobídky?

První možností je využít služeb domovské banky. Má-li investor banku, které důvěřuje, je to poměrně jednoduché. V takovém případě zařídí finanční ústav všechny náležitosti. Nechci nikomu radit, ale já bych to tak udělal.

Dá se při tomto kroku šlápnout vedle?

Jistě. U českých bank je nutné dbát na to, aby byly důvěryhodné z německého pohledu. Tedy zda mají v Německu nějaké jméno. Je rovněž žádoucí, aby česká banka výslovně uvedla německou partnerskou banku.

Jsou v Česku banky, které nejsou v Německu důvěryhodné?

Ano i ne. Téměř všechny mají v Německu své obchody, ale je třeba mít na mysli, jaké obchody dělají. Platí to i naopak: každá německá banka taky nemusí být ta správná. Některé, jako Deutsche Bank, se zaměřují hlavně na velkou firemní klientelu. Kdybyste tam přišel a chtěl jednat o investici za 50 tisíc eur, asi by vás nebrali moc vážně. Je lepší jít do některého z menších ústavů, třeba do Sparkasse.

Jak si může podnikatel ověřit, že si v dosavadních krocích počínal správně?

Měl by se obrátit například na státní rozvojovou banku Kreditanstalt für Wiederaufbau (KfW). Jejím lidem řeknete, že chcete dělat to a ono. Předložíte jim detailní podnikatelský záměr, vypracovaný ve spolupráci s domovskou bankou. To je druhý pilíř celého procesu.

A třetí pilíř?

Spočívá v tom, že investor navštíví orgán státní správy, konkrétně ministerstvo hospodářství, a začne se ptát, na jakou podporu má tam či onde nárok. Toto je důležité hlavně ve východním Německu.

To musí každý zájemce jít až na ministerstvo?

Ještě lepší volbou je státní agentura na podporu hospodářského rozvoje (Wirtschaftsförderung). V každé spolkové zemi existuje nejméně jedna, o celé východní Německo se pak stará Industry Investment Council (IIC) se sídlem v Berlíně. V každém případě bych investorům doporučil, aby se neobraceli pouze na jednu adresu.

Když už ví investor vše, co potřebuje, co dál?

Obrátí se na příslušné podpůrné místo. Pokud jde o východní Německo, je nejlepší volba IIC. Když bude váhat mezi Drážďanami a Hamburkem, je mu k ruce Invest in Germany. Může mu ještě poradit v souvislostech, které by ho nenapadly nebo se na ně neptal.

Jsou investiční pobídky v Německu v rámci EU něčím výjimečné?

EU velmi přísně sleduje státní pomoc. Maximální investiční podpora může dosáhnout pro podniky nanejvýš 50 procent celkových nákladů. Ale o tom, čím se tento rámec vyplní, rozhodují členské země samy.

Tuto výplň už Brusel nesleduje?

Sleduje. Protože oblíbenou formou skryté podpory je manipulace s cenou pozemků. Třeba obec vám dá pozemek za půl milionu eur, který má cenu dvou milionů. Vy na něm investujete, ale konkurent, dejme tomu z Polska, přesvědčený o tom, že nabízí lepší podmínky pro investování, si postěžuje u Evropské komise. Brusel si zpětně vyžádá příslušné dokumenty a může nastat problém. Pro toho, kdo pobídku dal, i pro toho, kdo ji přijal.

Gerhart Maier (60) vede berlínskou centrálu Investment in Germany od roku 2004. Předtím působil jako:

vedoucí referátu obchodu, reklamního průmyslu a logistiky na Spolkovém ministerstvu hospodářství a práce; ekonomicko-politický poradce spolkové vlády, koordinátor projektů ve Vietnamu či vedoucí referátu Evropské unie na Spolkovém ministerstvu hospodářství.

Rozhovor vedl Igor Záruba

Převzato z EKONOM č.47/2005