Kontury vládního kompromisu

Jeden velký kompromis?

Obě největší strany sledují v mnoha oblastech stejné cíle.

Sondážní rozhovory mezi Unií křesťanských demokratů (CDU) a křesťanských socialistů (CSU) a sociální demokracií (SPD) ukázaly, že obě největší německé strany a současně oba hlavní rivalové mají k sobě blíže, než by se na první pohled zdálo. Internetové stránky deníku Die Welt analyzují, kde a v čem může být dosaženo shody a kde se partneři naopak výrazně rozcházejí.

PRÁCE A HOSPODÁŘSTVÍ. Všechny tři strany jsou pro snížení vedlejších mzdových nákladů. Pro zvýšení zaměstnanosti lidí s nízkou kvalifikací doporučují tzv. kombinovanou mzdu (část platí stát). Starší nezaměstnaní by měli mít nárok na dlouhodobější podporu. Ekonomiku je nutno deregulovat a odbyrokratizovat.

CDU/CSU by ráda zvedla o dva procentní body základní sazbu DPH a naopak srazila (rovněž o dva body) odvody z hrubé mzdy na státní politiku zaměstnanosti. SPD dávala od začátku volebního boje najevo, že je proti. Oznámením Spolkové agentury práce (BA), že je schopna snížit sazbu odvodu o půl procentního bodu, se rýsuje kompromis: nárůst DPH může být menší, když začne BA šetřit.

Unie i socialisté souhlasí, aby pokračovala reforma Hartz IV (slučování dávek pro dlouhodobě nezaměstnané a sociálně potřebné, pozn. red.). Je však třeba lépe ošetřit detaily.

Sporná je zákonná ochrana před výpovědí (podle Merkelové na toto téma zatím nedošlo), jasněji je v tarifní autonomii (zachovat, zní trojmo).

DANĚ A ROZPOČET. Z plánované radikální reformy Unie v daních z příjmu fyzických a právních osob, spočívající ve snížení sazeb a zrušení téměř všech výjimek, nebude nejspíš nic. V plánech CDU/CSU i SPD je, aby sazba korporátní daně klesla z nynějších 25 na 19 procent a platila bez výjimky pro všechny právní formy společností.

Schodek rozpočtu veřejných financí se má opět vejít do tříprocentního limitu vůči HDP. V opačném případě hrozí sankce EU. Současně německá ústava předepisuje, že deficit nesmí přesáhnout výši výdajů na investice. Dosáhnout obojí znamená, že příští ministr financí musí přijít s úsporným balíčkem ve výši 30 miliard eur.

ZAHRANIČNÍ POLITIKA. Ze všeho nejvíce rozděluje strany otázka přijetí Turecka do EU. Unie chce pro Ankaru privilegované partnerství, SPD prosazuje plnohodnotné členství. Z obou táborů se nicméně ozývají sliby, že nedopustí, aby případná velká koalice na tureckém problému ztroskotala. V ostatních ohledech, třeba v transatlantických vztazích, jsou kompromisy výrazně snazší.

ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍ VĚCI.. Jak SPD, tak CDU/CSU už daly vale zásadní reformě financování zdravotnického systému. Ani unijní model paušálu bez ohledu na výši příjmu, ani socialisty proklamované pojištění všech občanů nepřijdou ke slovu. Jednota panuje v tom, že je třeba zarazit plýtvání s léky. Unie tlačí na zmrazení nákladů zaměstnavatelů na nemocenskou, SPD na větší roli soukromého připojištění. Krácení penzí partneři odmítají, za stěžejní považují průběžně financovaný pilíř. Posílit má význam soukromého připojištění.

Převzato z EKONOM č.41/2005