Problémy připravované směrnice o službách

Třídní boj?

Směrnice o službách rozdělila EU na dva tábory.

Směrnice o liberalizaci služeb v EU má i se svým patronem – bývalým komisařem pro vnitřní trh Fritsem Bolkesteinem – šanci vstoupit do učebnic evropské integrace. Bez ohledu na to, zda bude schválena. Nestává se často, aby legislativní iniciativa vyvolala takovou záplavu silných slov nejen na ulici, ale i v ústech politiků. EU se rozdělila na stoupence svobody a konkurenceschopnosti, kteří vyjadřují návrhu Komise plnou podporu, a na ochránce práv zaměstnanců a živnostníků, kteří v něm vidí útok na evropský sociální model.DŮVODEM NESMIŘITELNOSTI je zejména článek 16 návrhu směrnice, zavádějící tzv. princip práva země původu, podle kterého se živnostník či firma poskytující služby občanovi jiného členského státu řídí právem státu svého zápisu, nikoli toho, kde má aktuálně klienta. Druhým bolavým místem je článek 25, který sice neruší režim dočasného vysílání zaměstnance do jiného členského státu zavedený směrnicí č. 96/71 (mzdové a pracovní podmínky mu zpravidla náležejí podle pravidel země, do níž je vyslán), avšak omezuje administrativní nároky, které mohou orgány státu výkonu služby na vysílající firmu naložit. Vlivné evropské federace zaměstnavatelů a podnikatelů, jakými jsou UNICE, Eurochambres nebo Eurocommerce, návrh Komise opakovaně podpořily. Považují směrnici o službách za klíčový element Lisabonské strategie EU. Na stejné lodi je i Americká obchodní komora v Bruselu, lobbista za zájmy stovek nadnárodních firem. Argumentují, že v letech 1997-2002 vzniklo v EU 96 % všech pracovních míst právě v sektoru služeb a zachování jeho dynamiky je podmínkou vysoké zaměstnanosti. Brzdou je naopak skutečnost, že administrativní nároky vyslání jednoho pracovníka do jiné členské země stojí firmy okolo 5000 USD (cca 3600 eur). Podnikatelské organizace se dokonce přimlouvají za ještě liberálnější přístup (sdružení komor Eurochambres je proti harmonizaci kvalitativních požadavků na služby) nebo požadují zpřesnění některých v návrhu užitých termínů („usnadnit přístup“, „v rozumné lhůtě“ apod.), aby je úřady členských států nemohly svévolným výkladem zneužít. Když březnový summit Evropské rady vyzval Komisi k přepracování návrhu směrnice, označily to tyto organizace za „krok zpět“, „vítězství protekcionismu“ či „špatný kompromis“.NA OPAČNÉM PÓLU stojí Evropská odborová konfederace (ETUC). Z návrhu směrnice podporuje jen zavedení jednotných kontaktních míst pro podnikatele a harmonizaci standardů služeb. Jinak se odbory cítí dotčeny tím, že text nebyl předmětem sociálního dialogu na evropské úrovni a tvrdí, že je v hlubokém rozporu se Smlouvou o založení ES, počínaje již jejím článkem 2, který mj. hovoří o úkolu udržet vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany. Směrnice povede podle ETUC k pravému opaku: k destrukci existujících pracovních míst a erozi sociální soudržnosti. Paralelu vidí odbory v námořní dopravě, kde po přiznání práva vybrat si vlajku, pod níž se budou lodě plavit, došlo k hromadné přeregistraci plavidel pod vlajky Panamy či Libérie. Nyní hrozí úprk firem v sektoru služeb do členských zemí s nejnižšími nároky na ochranu zaměstnanců a klientů. Nejméně ideologickou pozici zaujali evropští spotřebitelé sdružení v organizaci BEUC a zástupci řemesel a malého podnikání z UEAPME. Na rozdíl od reprezentantů „světa kapitálu“ a „světa práce“ vyšli ve svých stanoviscích z představy, jak bude směrnice fungovat v každodenní praxi. Organizace BEUC uvítala, že se spotřebitelské smlouvy budou dále řídit právem země spotřebitele, a ne poskytovatele služeb, nastolila však otázku, jakému řádu bude podléhat postup poskytovatele do uzavření smlouvy. Bude se třeba reklamní kampaň britské firmy v Německu řídit britskými zákony? UEAPME se zase obává, že není z tohoto světa státní správa, která by dokázala podle principu práva země původu dozorovat statisíce firem a firmiček při prodeji služeb do jiného členského státu. Stačí si představit, v jakém jazyce budou úředníci 25 členských států operativně a koordinovaně řešit vznikající problémy! Obě organizace mají zkrátka za to, že právě v klíčových bodech návrhu směrnice se Komise nechala unést a „naděje zvítězila nad zkušeností“.FAKTEM JE, že přes čtyřletou přípravu návrhu chybí hlubší zhodnocení dopadů směrnice na odvětví (klíčový nedostatek u citlivých sektorů zdravotních a sociálních služeb) i na jednotlivé zájmové skupiny. Nikdo pak nedokáže hodnověrně říci, co způsobí například vynětí některých aspektů ochrany spotřebitele (ochrana bezpečnosti, veřejného zdraví, nezletilých atd.) z aplikace principu práva země původu. Půjde o formalitu a stávající úroveň ochrany utrpí, anebo je to obušek v pytli, který budou národní úřady používat pro znepříjemnění života zahraničních podnikatelů? Odpovědi chybějí. Bude zajímavé sledovat, zda návrh směrnice potopí žlučovitý „třídní boj“, nebo mediálně méně vděčné nedodělky a omyly.

Václav Šmejkal, spolupracovník Ekonoma

Převzato z EKONOM č.14.2005