Hlavní rozdíly mezi českým a německým systémem zdravotního pojištění

Největším rozdílem mezi českým a německým systémem zdravotního pojištění je skutečnost, že v Německu existuje vedle veřejného zdravotního pojištění i soukromé zdravotní pojištění.

Německý systém zdravotního pojištění je nejstarší na světě a jeho počátek sahá až do roku 1883, kdy jej zavedl železný kancléř Otto von Bismarck. Německý systém zdravotního pojištění sestává ze dvou částí, kterými jsou veřejné a soukromé zdravotní pojišťovny. Dá se tedy hovořit o duálním systému, který momentálně zahrnuje více než 100 veřejných a přes 40 soukromých zdravotních pojišťoven. Ještě v roce 1990 fungovalo v Německu ale více než 1.000 pojišťoven, takže současný stav je výsledkem významné koncentrace odvětví, která proběhla v minulých desetiletích.

Výše pojistného na zdravotní pojiištění v Německu činí 14,6% z vyměřovacího základu, jehož konstrukce je velmi podobná konstrukci používané v ČR.

Rozdílů mezi veřejnými a soukromými zdravotními pojišťovnami v Německu je několik. V prvé řadě mají veřejné pojišťovny povinnost přijmout kohokoli a každý z německých občanů je nejprve registrován u nějaké veřejné pojišťovny. Přechod k soukromé zdravotní pojišťovně je umožněn pouze při splnění určitých podmínek. Pro rok 2018 je podmínkou pro přechod minimální výše ročního příjmu 59.400 EUR. Tento příjem je nutný pro vstup do soukromé pojišťovny, přičemž po vstupu již dosahování této výše příjmu nutné není. Přechod do soukromé zdravotní pojišťovny je dále umožněn státním úředníkům, pro něž navíc platí výrazně zvýhodněné sazby pojistného.

Dále platí, že veřejné zdravotní pojišťovny jsou povinny fungovat co nejhospodárněji a rozsah jimi nabízené zdravotní péče nesmí přesahovat základní nezbytnou míru. Soukromé zdravotní pojišťovny naproti tomu umožňují sjednat si rozsah a úroveň zdravotní péče individuálně. Soukromé zdravotní pojišťovny dále s přibývajícím věkem neomezují rozsah poskytované péče, což je častou praxí u veřejných pojišťoven. Klienti soukromých pojišťoven také mají podstatně kratší čekací doby na důležité zákroky, lepší přístup k nejmodernějším léčebným metodám i k ošetření prostřednictvím primářů a významných lékařských kapacit.

Soukromé zdravotní pojištění v Německu má však i své nevýhody. V jeho rámci nejsou automaticky a zdarma pojištěny děti klientů, určitá onemocnění zvyšují pojistné a příspěvek na zdravotní pojištění roste spolu s věkem klienta.

Mnoho klientů němekých veřejných zdravotních pojišťoven proto uzavírá dodatečná soukromá zdravotní připojištění dílčích pojistných rizik, například pojištění na dentální péči. Tento fenomén z německého zdravotního pojištění vytváří prakticky trojtřídní systém. Jeho kritikové jej označují za nesolidární a vytvářející dvoutřídní společnost. Pro odstranění těchto negativních vlivů požadují plošné a jednotné pojištění pro všechny, přičemž inspirací je pro ně například systém veřejného zdravotního pojištění v Česku.